Recenze Kena: Bridge of Spirits

Recenze Kena: Bridge of Spirits

30 září, 2021 0 Od Martin Havel

Minulý rok se při ukázkách her chystaných pro blízkou budoucnost Playstationu představila pohádková akční adventura Kena Brigde of Spirits, která od prvního momentu přilákala pozornost celého herního světa. Lákavá od prvního momentu byla především nádherným vizuálem, který jako kdyby z oka vypadl pixarovským animákům. I já jsem se jejím kouzlem nechal strhnout a z Keny se stal jeden z nejočekávanějších titulů mého herního roku. Očekávání tak byla poměrně vysoko. Dokáže je debutový titul studia Ember Lab naplnit?

Roztomilé…

Kena je dcera průvodce duší, po němž tuto zodpovědnou roli přejala a nyní se snaží pomáhat bloudícím duším dojít klidu a posunout se na onen svět. Na začátku svého příběhu však potká maskovaného muže, který jí dá jasně najevo, že ve zdejší opuštěné vesničce není vítaná. Kromě něj však narazí také na dva malé kloučky, kteří zoufale hledají svého bratra a vydá se jim na pomoc. Za doprovodu „kazíků“, které si můžete pamatovat už z traileru, se Kena vydává do blízkých lesů a snaží se zjistit, kam vedly stopy ztraceného bratra. Je to však začátek mnohem větší cesty, kterou v průběhu hry zažijete a rozkryjete, co se stalo vyprázdněné vesnici.

Příběhově hra hodně sází na to, že si od začátku oblíbíte hlavní hrdinku i její přátele a budete se její cesty držet zuby nehty. Celkem se to daří. Většinu času se Kena drží pozitivní noty a podporuje vaše unešení roztomilostí i tím, že si můžete kdykoliv sednout a pohrát si s kazíky, dát jim pusu, nebo je třeba nechat tancovat. Člověk má dlouho dojem, že příběhová linka bude poměrně plochá, ale jak se v průběhu ukazuje, Kena krásně vykresluje motivy jednotlivých postav a nechává vás odhalit, co za jejich činy stálo. Ostatně, bez toho by asi žádný průvodce duší fungovat ani nemohl, takže bod pro Ember Lab.

Do boje se zkažeností

Po stránce hratelnosti nabízí Kena několik mechanik, které vás budou provázet celou hrou a pár dalších, jež odemknete levelováním i průchodem samotným příběhem. V boji je vaším nejlepším přítelem tyč, s níž Kena dokáže nejen nepřátelům nakládat zblízka, ale také střílet jako z luku. Pravdou je, že bojový systém je vlastně poměrně prostý, bez velké variability. K dispozici máte rychlý slabší a silný pomalejší úder, střelu z luku, úskok a vykrytí, které se správným načasováním může přejít v parry. V neposlední řadě vám potom v boji mohou pomáhat také kazíci, kteří se po našetření odvahy mohou vrhnout na nepřítele a za bavit ho zatímco do něj bušíte, nebo pomáhají očistit otrávená místa. Hrou vás tato nabídka bez problémů provede, ale je trošku škoda, že nejzábavnější bojová mechanika ve hře se do vašeho movelistu přidá až na závěrečnou fázi hry. Třeba možnost vrhnout se do New Game+ režimu s již odemčenými dovednostmi by mě tady hodně potěšila. Kdo ví, třeba se jí časem dočkáme, ale momentálně jsem byl hodně rozmrzelý z toho, že si takové možnosti nemohu užít už při vydání.

Obecně si Kena většinu herních mechanik propůjčuje z ostatních titulů podobného žánru a je takovou kombinací toho, co za poslední roky poctilo naše herní mašiny. Vlastně se jednoduchostí bojového systému, mechanikami i spoustou dalších věcí docela podobá třeba Star Wars Jedi: Fallen Order, který také tvořil takový eintopf prvků z různých her a vytvořil solidní hru, která dobře bavila i když v žádném segmentu vyloženě neexcelovala.

Kena: Bridge of Spirits

Souboje obecně nejsou nijak extrémně složité, ale na těch těžších se při vyšší obtížnosti dost nadřete a sem tam se výrazněji projeví také nedostatky hry. Některých se dá zbavit prostým upravením nastavení, ale jiné vás budou trápit neustále. Hra je totiž hodně designovaná na boj s jedním nepřítelem. Váš crowd control je prakticky nulový a tím pádem se souboje s více nepříteli stávají mnohdy dost nepřehlednými a nepříjemnými momenty, které vás mohou na nějakou dobu potrápit. Vinu na tom nese i kamera, která je místy trošku neposedná, nezbedně se otáčí a “skrývá” před vám nepřátele za zády. Přitom by vlastně stačilo si vypůjčit třeba systém upozornění na nebezpečí, který využívá God of War a svět by byl o něco hezčí. Epizodou samou pro sebe jsou potom bossové, kteří mají až překvapivě tuhý kořínek a stydět by se za ně nemusela ani lecjaká kopie souls her. Jsou nároční, mají různé fáze, skolí vás na pár ran, a ještě na vás s radostí posílají své nohsledy. Tady studio Ember Lab v podstatě bez herních zkušeností opravdu mile překvapilo. Jen kdyby vás po každé smrti nenutilo k bossovi znovu doběhnout a sledovat cutscénu (nebo ji přeskakovat).

Rozmanitost nepřátel zrovna nepřekypuje jejich různými typy. Jsou v průběhu celé hry stejní, ale vzhledem k délce hry vás to nebude příliš trápit. Jen mě trošku mrzelo, že se druhy nepřátel alespoň výrazněji neliší i svým vizuálem. Všichni jsou si dost podobní a tím se umocňuje monotónnost.

Kena příliš neroste

Ve hře existují tři základní způsoby toho, jak svoji postavičku budete postupně obohacovat. První z nich je, že hledáte malé kazíky, kteří vám pomohou v levelování Keny. Tady největší úskalí vidím v tom, že v průběhu celé hry jsou pouze čtyři úrovně, kterých lze dosáhnout a vylepšení z dalších úrovní jsou celkem drobná. Motivace hledat absolutně každého kazíka není tak velká, jak by mohla. Vlastně je později dost možná už hledáte jen pro ten pocit radosti z dalšího roztomilého parťáka. Ne pro pragmatický účel. Level vám otevře přístup ke koupi nových dovedností a speciálních útoků a přidá jeden bod do ukazatele speciálních útoků s kazíky, takže je můžete v boji více využívat. Stejně tak je poměrně málo speciálních vylepšení, které ve hře můžete odemykat. Na zpřístupňování nových skillů musíte sbírat karmu, kterou získáte porážením nepřátel, napravováním nepravostí v krajině, nebo třeba hledáním jídla pro svoje malé přátele. Na konci hry při troše snahy budete mít vše, co se vám alespoň trošku hodí a není tak vůbec potřeba si nějak zvlášť vybírat, které dovednosti ano, a které ne. Být zde Kena o něco rozmanitější a nabízet větší upgrady po levelech, mohl být progres ve hře o dost více uspokojivý.

Kena: Bridge of Spirits

No a potom ještě sbíráte krystalky, které vám odemykají… nové čepičky pro kazíky. To mi nepřijde jako úplně velká motivace k tomu, abyste se neúnavně honili za každým předmětem ukrytým ve hře, za každou světélkující věcičkou, co vám něco může dát. Ne, tady podle mě prostě Ember Lab sázeli až příliš na roztomilost a zapomněli, že hráči rádi cítí odměnu za to, že něco nacházejí a jsou pozorní ke svému okolí. Ale aspoň nejsou oblečky skryté za mikrotransakcemi.

Hratelnost ovšem příjemným způsobem zpestřují ještě různé výzvy rozsázené po celém herním světě. Občas narazíte na truhlu nebo střelnici, kde je potřeba pobít všechny nepřátele, zničit terče, nebo se třeba nenechat zasáhnout a dostanete v lepším případě něco, co je vám skutečně užitečné. V tom horším opět nějaký klobouček.

Co v průběhu celé hry potěší je, že veškeré úrovně a puzzly neustále využívají celé vaší škály dovedností. Častým neduhem bývá, že se ve hře něco naučíte, ona to po vás chce v dalších dvou puzzlech a potom už zcela zapomenete, že nějakou schopnost máte. Tady se ale budete setkávat s neustálou nutností využívání všeho, co se ve hře naučíte a tím pádem cítíte, že každá novinka ve vašem repertoáru je něčím, co vás posouvá vpřed.

Dojmu ze hry také trošku škodí fakt, že vývojáři očividně moc nepočítali s tím, že hráči by mohli dělat něco, co není přímým cílem hry. Že by se snažili dostat, kam by neměli, že by se při sjíždění svahu mohli vrhnout do zdi a dělat podobné chybky, či vybočovat z cestičky vyšlapané tvůrci. Výsledkem je pár nepříjemných bugů, které vás mohou donutit se vrátit v lepším případě k poslednímu záchytnému bodu. Naštěstí je hra ovšem poměrně přímočará a nedává tak příliš prostoru pro podobné nedostatky. Být ale rozlehlejší, nejspíš byste jich potkali poměrně dost. Já v době recenze musel hru restartovat několikrát.

Krásný svět zvedá laťku

Jestli v některé oblasti nemusíme nic vytýkat, je to jednoznačně vizuální zpracování a hudební doprovod. I proto je tak snadné se do Keny zamilovat a nechat se jí táhnout kamkoliv vás jenom příběh povede. Celý svět Keny je naprosto kouzelný, otrávená místa v lese, vesnici i dalších oblastech na vás dýchají temnou atmosférou a jejich očištění přináší hotové zadostiučinění. Když se celá plocha zazelená krásným travnatým porostem a vrátí se život s květinami, máte opravdu skvělý pocit z dobře odvedené práce.

Kena: Bridge of Spirits

Každá oblast je skutečným pohlazením na duši, potěchou pro oko a radostí pro ucho. Nádherně nadesignované úrovně střídají temná zákoutí s krásnými lesíky a loukami a vaše toulky doprovází příjemné melodie s flétnou v čele. Je zde opravdu hodně znát, že autoři mají z dřívějška zkušenosti především s tvorbou animovaných filmečků a umějí perfektně dokreslit atmosféru. Třešničkou na dortu pro milovníky focení je potom také foto režim, ve kterém si můžete Kenu postavit do několika póz, hrát si s různými efekty a filtry a vytvářet tak dokonalé screenshoty, které poslouží třeba jako vaše tapeta.

Hra navíc v testované PS5 verzi běží nádherně plynule a nenutí vás ani vybírat mezi rozlišením a snímky za sekundu. Tedy tak trochu ano, ale jenom mezi nativním 4K (30fps) a upscalovaným 4K (60fps). I v upscalovaném 4K vypadá hra fantasticky a přitom cílí na šedesát snímků za vteřinu. O režim zobrazení se tedy vůbec nezajímejte a rovnou se vrhněte na ten zaměřený na výkon. Je o parník lepší. Jediný moment, kdy zde trošku trápil framerate byl, když jsem se dostal do cutscén. S těmi mají ovšem problémy i větší tituly. Vzpomínám, jak se takto propadalo snímkování třeba i u God of War, které ve filmečcích běželo jako byste přesedlali na stroj předchozí generace. Takto malému studiu podobný nedostatek bez mrknutí v pohodě odpouštím.

Verdikt

Kena je nádherná hra, která za svůj rozkošný a miloučký vizuál tak trochu skrývá, že jde hratelnostně o poměrně průměrný kousek. Skrývá to ovšem tak dobře, že porci kolem deseti hodin herního času zhltnete s obrovskou chutí, a ještě budete mít chuť na přídavek. Já se hned po dohrání pustil do druhého průchodu na nově otevřenou obtížnost a užívám si ho ještě více než ten první. Za tisícovku v plné ceně se dá mluvit o tom, že pokud jste majiteli PC nebo PS5, je pro vás Kena téměř povinností, pokud máte alespoň trochu rádi její žánr.

Plusy

Nádherný audiovizuál
Příjemný příběh s dobrým závěrem
Šikovné využívání dovedností
Zpracování bossů
Design herního světa

Mínusy

Občasné bugy
Vylepšování hlavní postavy
Nedodělky v bojovém systému

Hodnocení 8/10

Martin Havel

Obrázky: vlastní, gosuwall.com